Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou

VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou

Srpek Měsíce a Venuše na fialově zbarvené soumrakové obloze. Autor: Petr Horálek
Srpek Měsíce a Venuše na fialově zbarvené soumrakové obloze.
Autor: Petr Horálek
Den dvanáctý, 14. července 2010 (středa)

Dneska byl poslední den na ostrově. Ráno dalšího dne ve 2:10 nám letí letadlo na Nový Zéland a pak přes Soul domů. Jaksepatří, bylo třeba sehnat pár dárků známým. Mně to ale nedalo a musel jsem přeci jen, stále ochromen včerejším večerem, zjistit, co to bylo za dívku s tak krásným hlasem. Zašel jsem na recepci a poptal jsem se. Zjistil jsem, že ta skromně vzhlížející zpěvačka není žádná začátečnice, jmenuje se Tara Kauvai a už vydala pár cédéček. No, bylo mi jasné, že ty v Evropě neseženu, takže bylo třeba je sehnat tady.

Autobus Anti Clockwise (jízda proti směru hodinových ručiček). Autor: Hana Druckm
Autobus Anti Clockwise (jízda proti směru hodinových ručiček).
Autor: Hana Druckm
Jediný obchod s hudebními CD je v hlavním městě RARO Records. Nebylo jej lehké najít, dokonce jsme dřív objevili redakci Cook Islands NEWS, která z nás učinila Švýcary. Hanka ze srandy namítla, že bychom si jim tam mohli postěžovat. Ani nevím proč, ale mě napadlo „Proč ne?“. Takže jsme se vplížili do redakce a sekretářce vysvětlili, kde je zakopaný pes v jejich pondělním vydání, a ta nám velkoryse nabídla, že si o tom můžeme popívat přímo s autorkou článku, která se za hodinu vrátí z oběda. Tak jsme zatím šli zas hledat RARO Records. A nakonec jsme malý zelený obchůdek objevili. Mimochodem – v tom obchodě den po našem příjezdu prodávali astronomický dalekohled Newton 76/700 na azimutární montáži. Teď už tady nestál.

Zatímco Hanka si vybrala jedno CD s místní tradiční hudbou, já začal hledat Taru. Objevil jsem nakonec jen jedno CD. Smutně jsem hledal další, ale bez úspěchu. Tak jsem se dal do řeči s prodavačem. Tomu zazářily oči z rýsujícího se výdělku, protože dívčina pod svým jménem moc nevystupuje. Francouzi (neboť hraje často na Tahiti ve Francouzské Polynésii) ji požádali, aby se vydávala pod nějakým snáze zapamatovatelným uměleckým jménem. A tak si říká Mehara. Pult obsahuje další tři cedéčka s Meharou...

Prodavač se začal se zájmem vyptávat, kdo jsem (Hanka zatím šla na nákup do vedlejších obchodů). V evidentně nadšené konverzaci jsme se rychle dostali k zatmění Slunce, Měsíce (které tu spatří 21. prosince letošního roku; vlastně už 20. prosince večer), exoplanetám a životě ve vesmíru. Pak se mě zeptal, jak je stará Země a nakonec mi položil dost těžkou otázku: „Víte, já se ptám proto, protože chodím do kostela. A čtu Bibli. Tak se ptám, co je v Bibli vlastně správně?“ Málokdo se ptá tak otevřeně. Lidé buď věří vědě, nebo se zaslepeně drží toho, co říká jejich náboženství. Ale tenhle pán jako málokdo chtěl vědět, či má řečem v kostele vážně plně věřit.

Víte,“ povídám, „to je těžké. Bibli napsali lidé několik tisíc let zpátky. Tehdy byla věda, jak ji známe dnes, v plenkách. Byly civilizace s pokročilými znalostmi, ale většinou zanikly. Lidé ale chtějí odpradávna znát na všechno odpověď. Takže si napsali Bibli. To, co jim jejich rozum nevysvětlil, svedli na boha. Dneska je ale věda mnohem dál a mnoho věcí už umíme správně vysvětlit. Jsou však otázky nové. A člověk se nepřestane ptát. Takže pořád tu bude víra, která bude dávat člověku odpovědi na otázky, které věda nevysvětlila. Až jednou za hodně dlouho budeme znát odpovědi na všechny otázky, víra už nebude potřeba. Ale to se možná nikdy nestane. Takže choďte dál do kostela a čtěte Bibli. Ale rozhodně se taky koukejte na nejnovější vědecké objevy...“ Bál jsem se další reakce, ale zbytečně. Prodavač mi s nesmírnou radostí podal ruku a potřásl ji jak snad nikdo. Slíbil, že bude číst Bilbli i sledovat vědecké novinky, protože ho to strašně zajímá. A taky slíbil, že to samé, co jsem mu pověděl, bude šířit dál. V tu chvíli jsem si připadal jak nějaký apoštol. No, ale hlavně jsem sehnal ta cédéčka Mehary.

A jak už asi tušíte, poslední velký krok na tomto malém ostrově bylo setkání s redaktorkou Rachel Reevesovou, která z nás udělala Švýcary. Setkání to bylo víc než příjemné. Mladá dívka se nám nejdřív omluvila a tak nějak jsem tušil, že by s námi mohla jako zadostiučinění udělat další rozhovor, kde by z nás mimo jiné vrátila zpátky do Česka. V trapném tichu mezi omluvami Hanka zmínila, že jsme spatřili zelený záblesk, a impuls k rozhovoru byl na světě. Dívka si sedla k počítači v místnosti za sekretariátem, nás posadila do židlí a začala poslouchat. V tom okamžiku byla možnost na ní vychrlit tolik informací, že jsem smekal klobouk před tím, jak si vše poznamenává. Celou dobu koukala na nás, ruce na klávesnici a poslepu popsala asi 3 A4-ky poznámkami. Nejdřív jsme zabrousili na téma zatmění, Hanka vysvětlila postup její složité práce při vytváření snímků sluneční koróny. Plynule jsme přešli k tmavé jižanské obloze, zodiakálnímu světlu a já dívce v dost velkém objemu informací vysvětlil problematiku světelného znečištění. V samotném závěru jsme pak zmínili jedinečnost zeleného záblesku a skončili u zatmění Měsíce v letošním prosinci. Dívka se nám ještě jednou omluvila a slíbila, že noviny pošle mailem nebo rovnou poštou. I když jsem byl 2 dny Švýcarem, být zpátky Čechem je krásný pocit.

Falešná halová slunce na obou stranách od toho pravého. Autor: Petr Horálek
Falešná halová slunce na obou stranách od toho pravého.
Autor: Petr Horálek
Při návratu na Resort jsem nemohl nepodlehnout pokušení si první CD pustit. Zatímco Hana se šla rozloučit s mořem tím nejvěrnějším způsobem – šnorchlováním, já ze sebe udělal muže zajatého okamžikem. Do sluchátek mi začala hrát Tara svým skvostným hlasem a z balkónu výhled na živý oceán. Při mé absolutní radosti hned druhá skladba byla tou, kterou mě včera Tara chytla. Bezpečně jsem ji poznal...

Samotná obloha se s námi před odletem rozloučila stylově. Před západem Slunce se v nízko nad obzorem ležící cirrovité oblačnosti vytvořila dvě falešná halová Slunce, spolu s pravým Sluncem byla rovnoběžně položená s oceánským horizontem. Vysoko v mracích pak zářil u Venuše stále tučnější měsíční srpek. Po setmění se ale zatáhlo úplně. Sbohem, Rarotonzká obloho!

  •  




Seriál

  1. VII. expedice SAROS (1): Úvod do svědectví z ráje
  2. VII. expedice SAROS (2): Dny prvních příjemných ran
  3. VII. expedice SAROS (3): Přeministrovaná Avarua a kopeček u nemocnice...
  4. VII. expedice SAROS (4): Laguna, šátky a ženy
  5. VII. expedice SAROS (5): Blízká setkání s Trumpetovou rybou
  6. VII. expedice SAROS (6): Vysmátý George, váhové limity a tanečnice
  7. VII. expedice SAROS (7): Raemaru aneb Hledej červený šátek
  8. VII. expedice SAROS (8): Mangaia znamená Mír
  9. VII. expedice SAROS (9): Den, který bych chtěl vymazat z paměti
  10. VII. expedice SAROS (10): Švýcaři a turecký Měsíc
  11. VII. expedice SAROS (11): Cross island a božský hlas
  12. VII. expedice SAROS (12): Bible a věda v obchodě s hudbou
  13. VII. expedice SAROS (13): Cesta domů a Aere Ra!


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Expedice


21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »