Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  USA ohromila polární záře

USA ohromila polární záře

Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty. Autor: Travis Novitsky
Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty.
Autor: Travis Novitsky
V noci ze 24. na 25. října se obyvatelé na rozsáhlém území USA mohli kochat velmi výraznou polární září. Dynamické aurorální závoje a typické barvy úkazu se za bezměsíčné noci podařilo pozorovat ve více než třiceti státech USA včetně Arizony a Californie, které leží blíže k rovníku než Česká republika.

Polární záře byla způsobena koronální hmotou uvolněnou ze Slunce o dva dny dříve, která k zemské magnetosféře dorazila v pondělí 24. října okolo 18:00 UT (20 hodin našeho času). Země je před takovým oblakem chráněna přirozenou magnetickou blánou zvanou magnetosféra, takže nabité částice v koronální hmotě jsou v čelním směru k Zemi doslova zaraženy a "obeplouvají" naší planetu kolem magnetosféry. Část tohoto oblaku se ale přesouvá po magnetických smyčkách k zemským pólům, kde je magnetosféra nejslabší, neboť magnetické pole Země zde ústí a částice tak pronikají přímo do zemské atmosféry. Vzhledem k rychlosti a tudíž i tlaku tohoto oblaku na myšlenou stěnu magnetosféry se tato magnetická membrána značně stlačila a záře tak pronikla do nižších zeměpisných šířek. Obyvatelé USA navíc mají tu nespornou výhodu, že magnetický pól je od zemského rotačního pólu k nim více nakloněn oproti Evropě, takže má v USA úkaz o něco větší šance ke spatření než ve starém kontinentu. Navíc maximum úkazu nastalo v době, kdy už k nám není aurorální ovál vhodně natočen. Více o principu vzniku jevu se můžete dočíst i v posledních článcích slunečního fyzika Michala Švandy.

Aurorální ovál nad Kanadou a USA z družice DMPS. Zdroj: NOAA
Aurorální ovál nad Kanadou a USA z družice DMPS. Zdroj: NOAA
Barvy polární záře vznikají vlastním zářením molekul zemské atmosféry důsledkem dodání energie ze srážek s nabitými částicemi. Protože je nejvíce ve vzduchu zastoupen dusík a kyslík, jsou právě na těchto prvcích pozorovány typické sytě rudé a fosforově zelené odstíny. Úkaz vzniká nejčastěji ve výšce okolo 100 km. Na snímku je zobrazen záběr z družice DMPS náležící Národní oceánské a atmosférické správě (NOAA), která monitoruje v infračerveném a viditelném světle meteorologické, oceánografické a solárně-geofyzikální jevy. Na obrázku pořízeném 25. října 2011 v 1:30 UT (3:30 SELČ) je krásně rozeznatelný okraj aurorálního oválu zasahujícího pod jižní americko-kanadskou hranici. Fotograficky se úkaz podařilo zachytit až v Arizoně, která leží pod 40° severní šířky.

Nic až tak neobvyklého

Polární záře 26. září 2011. Autor: M. Druckmüller
Polární záře 26. září 2011.
Autor: M. Druckmüller
Ačkoliv byla záře pro obyvatele USA milým překvapením, nešlo o až tak neobvyklou situaci. Slunce se nyní dostává ke špičce své aktivity, kterou astronomové předpovídají na dvě následující léta, takže dochází k výrazným slunečním erupcím poměrně často. Navíc lze pouhým okem či dalekohledem, v obou případech přes bezpečný filtr, na Slunci obdivovat stále více slunečních skvrn, které celkový nástup sluneční aktivity doprovázejí. Ostatně není to tak dávno, co - byť jen v zlomku krásy pondělního úkazu - polární záře zavítala i na severní český obzor. Došlo k tomu prakticky před měsícem, v noci ze 26. na 27. září. První slabší záře se "vyplížila" nad obzor kolem 20:45 SELČ, druhá pak po 23. hodině. V případě druhého, silnějšího maxima pak mohli šťastlivci pozorovat poměrně dynamické změny ve struktuře záře asi půl hodiny. V České republice se tak spolu s jěště jedním srpnovým případem objevily první polární záře po dlouhých 6 a půl letech (naposledy u nás byla očima vidět 21. ledna 2005). Na dechberoucí podívanou, se kterou to "vybalila" záře předchozí - 20. listopadu 2003 - si však ještě budeme muset počkat.

Štěstí přeje připraveným

Spatřit polární záři v České republice je dosti vzácné a o to těžší při vědomí, že celá paráda může nastat za zrovna velmi nepříznivého počasí. Polární záře patří mezi úkazy, které se nadají nikdy dostatečně dopředu předpovědět, a tak musí člověk sledovat především sluneční aktivitu. Naštěstí je dnes již přehršel stránek obsahujících aspoň statistické údaje vycházející z bezprostředního a neustálého sledování Slunce i stavu geomagnetického pole, z nichž si člověk může okamžitě udělat představu o tom, zda a do jaké míry by mohla být v následujících dnech polární záře pozorovatelná.

Jednou z nejnavštěvovanějších stránek tohoto zaměření je Spaceweather.com pod správou Dr. Tonyho Phillipse, amerického popularizátora astronomie a pracovníka NASA. Při návštěvě stránek je ke sledování sluneční aktivity a možnosti polární záře podstatný levý sloupec. V něm je pak nejdůležitější kolekce údajů o síle poslední výrazné erupce (stupně B, C, M, X - poslední stupně znamenají velmi silné erupce) a poté sekce Geomagnetic Storms s tabulkami v dolní části sloupce. Ty udávají procentuální šanci viditelnosti polárních září z polárních zeměpisných šířek (High latitudes) a středních zeměpisných šířek (Mid-latitudes). Údaje vychází z měření NOAA. Pokud je vysoké číslo (několik desítek procent) v políčku "Severe" pro "Mid-latitudes", můžeme očekávat záře i u nás. Vládnete-li aspoň trochu angličtinou, pak si při návštěvě stránek stačí pročíst hlavní články dne. O vyšší sluneční aktivitě i možnosti polárních září je tam vždy aspoň krátká zmínka a stránky jsou několikrát denně aktualizovány.

Při šanci vzniku polárních září pak můžete ještě bedlivě sledovat náš Monitor polárních září a v případě silné geomagnetické bouře se následně za jasného počasí už jít jen kochat tímto jedinečným úkazem.

Doporučujeme:
[1] Spaceweater.com ze 27. října 2011 - odkazy na fotografie
[2] Ukazy.astro.cz - Polární záře
[3] Monitor polárních září na Astro.cz




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »