Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nebe ovládá Saturn

Nebe ovládá Saturn

Saturn naklání prstence. Autor: Efrain Morales Rivea
Saturn naklání prstence.
Autor: Efrain Morales Rivea
Večerní oblohu po západu Slunce pomalu ale jistě začínají zdobit jarní souhvězdí. Hned zvečera se proto nad východním obzorem naskytne krásný pohled na souhvězdí pravděpodobně nejpodobnější svému názvu ze všech známých, a to souhvězdí Lva. Při podrobné prohlídce se ale v tomto souhvězdí nachází jedna výrazná hvězda navíc, konkrétně v jeho jihovýchodním cípu. Nejde o hvězdu, ale planetu Saturn.

Právě dnes, 8. března 2009, je planeta v opozici se Sluncem. Znamená to tedy, že vrcholí o půlnoci a je pozorovatelná od soumraku do rozbřesku. V průběhu dalších měsíců se tedy její pozorovatelnost bude krátit, ovšem s výhodou toho, že ji budeme moci pozorovat už po soumraku. Nejlepší období tak přináší měsíce duben a květen, během kterých bude planeta doslova "vévodit" večernímu nebi. Ne kvůli výraznému jasu, ale jako jediná planeta pozorovatelná hned po západu Slunce.

Planetu najdeme skutečně snadno - je nyní na počátku jara nejvýraznějším objektem, který na východním obzoru spatříme. Postupem času bude ale ke spatření stále výš a výš nad horizontem a přibližně koncem dubna už zcela "ovládne" oblohu. Tehdy ji po západu Slunce najdeme poměrně vysoko nad jižním obzorem. K jejímu nalezení nám kromě vlastního jasu napomůže i útvar na obloze známý jako "Velký vůz". Ten bude v dubnu po soumraku přímo v nadhlavníku. Pokud se tedy v době maximální výšky "Velkého vozu" postavíme tak, abychom měli před očima jih, napůl cesty mezi obzorem a "Velkým vozem" najdeme právě zmíněnou planetu.

Sklon prstenců vůči pozorovateli na Zemi.
Sklon prstenců vůči pozorovateli na Zemi.
A v čem že je letos tak zajímavá? Tato plynná planeta je po Jupiteru největší ve Sluneční soustavě. Její dominantou jsou především krásné a rozsáhlé prstence, které můžeme bez větších obtíží spatřit už menším dalekohledem. V minulých letech jsme se o tom mohli nejednou přesvědčit. Osa rotace planety (i prstenců) je však skloněna vůči ekliptice (rovině zemské dráhy) o necelých 27°. Při svém oběhu okolo Slunce, což trvá asi 30 let, se nám tak zdá, že planeta své prstence vůči nám pomalu naklápí. Samozřejmě si můžeme položit otázku: Co se stane, když se rovina prstenců ztotožní s rovinou ekliptiky (a budeme se tedy na prstence dívat "z boku")? Spatříme je i tehdy?

Odpověď je snadná. Nespatříme. Prstence jsou složeny z malých kamenů o průměru maximálně několika desítek metrů. Při takové vzdálenosti, jaká nás od Saturnu dělí, bychom museli mít extra-obří dalekohled, aby se jeho rozlišovací schopnost pohybovala v hodnotách, při nichž můžeme vidět tělesa o průměru několika metrů ze vzdálenosti přes 1 miliardu kilometrů. V dnešní době to i přes technickou pokročilost nedokážeme. Proto se musíme smířit s tím, že i nadále nás bude provázet periodicky opakující se dochvilné zmizení prstenců z dohledu, což má za následek několikatýdenní nudný vzhled planety ve formě "obyčejného" kotoučku. Dochází k tomu vždy jednou za necelých 15 let. A to je právě letos. Samotné zmizení prstenců si nevychutnáme, neboť k tomu dojde na sklonku srpna a září, kdy planeta zmizí v oslnivé záři denního světla. Ale budeme moci sledovat doslova každým dnem se zužující prstence. A to už stojí za návštěvu hvězdárny, že ano?

Zvláštní pohled Saturnovy prstence nabízejí už nyní. Při pohledu větším dalekohledem to vypadá, jakoby kotouček planety dělila na dvě půlky jakási ostrá břitva. V okolí planety samozřejmě nalezneme i její nejjasnější měsíce, především pak tajuplný Titan, jehož obklopuje velmi zajímavá uhlovodíková atmosféra.

Za zmínku také stojí fakt, že první člověk, který Saturnovy prstence spatřil, nebyl nikdo jiný než italský astronom Galileo Galilei. A je tomu už přesně 400 let, kdy přiřkl při pohledu svým malým přístrojem planetě přezdívku "planeta s ušima" nebo "trojitá planeta". A nejen pro tato jeho pozorování letos tak mohutně slavíme Mezinárodní rok astronomie




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »