Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Viděli jste největší úplněk?

Viděli jste největší úplněk?

Největší úplněk 2013. Autor: Brad Wood.
Největší úplněk 2013.
Autor: Brad Wood.
V neděli 23. června 2013 nastal ve 13:32 SELČ úplněk. Nic zajímavého krom každoměsíční tradice kochat se celou měsíční tváří. Ovšem pouhých 21 minut předtím se Měsíc rovněž octl na své dráze nejblíže k Zemi (356 991 km) a umožnil tak pohled na největší úplněk v tomto roce. Východ Měsíce v České republice sice přišel až o několik hodin později, ale i tak to byla mírně řečeno velmi vkusná podívaná. Dá se ale vůbec poznat, že je Měsíc největší?

Podle dostupných pramenů se dočtete dvě věci: Měsíc je v době úplňku a zároveň v přízemí větší o 14 procent oproti opačné situaci (kdyby byl nejdále) a na krajinu odráží o 30 procent více slunečního svitu. Za vhodných podmínek se tedy dají za úplňku i číst noviny, řidiči dokonce jezdí v noci bez dálkových světel. Situaci ovšem komplikuje fakt, že úplněk musí být dostatečně vysoko nad obzorem, neboť jas nízkých úplňků (v České republice v jarních a letních měsících) je výrazně tlumen sloupcem zemské atmosféry, kterým musí světlo Měsíce putovat až třeba na ty noviny. Navíc - vysoké úplňky jsou v naší zemi v zimním období, kdy krajinu rovněž pokrývá bělavý sníh a ten svit Měsíce krásně odráží.

Porovnání úplňků v perigeu a apogeu v roce 2006. Autor: Anthony Ayiomamitis.
Porovnání úplňků v perigeu a apogeu v roce 2006.
Autor: Anthony Ayiomamitis.
Tento červnový úplněk měl tu "smůlu", že nastal pouhé dva dny a asi 6 hodin po letním slunovratu. Měsíc tedy ležel takřka nejníže nad obzorem, jak může. Přesto ta milá shoda, že čas přízemí a fáze úplňku se odehrály necelou půlhodinu po sobě, vytvořila příležitost spatřit bezpodmínečně největší úplněk tohoto roku. V zásadě lze takovou příležitost zažít každý rok; vždy přibližně po necelých 14 měsících od předchozího "superměsíce". Vloni jsme se velkého úplňku dočkali z 5. na 6. května, příští rok to bude 10. srpna (2014). Ten dokonce bude o něco větší jak ten letošní a při maximálním přiblížení už uvidíme našeho kosmického souseda nad obzorem. Měsíc se octne v přízemí v 19:42 SELČ na vzdálenost 356 896 km a úplněk přijde o necelou půlhodinu později.

Zajímavostí ovšem je i fakt, že sám Měsíc není v přízemí vždy ve stejné vzdálenosti od Země. Bod přízemí se mění, neboť Měsíc koná kolem Země poměrně složitý "tanec", za nímž stojí i různé gravitační poruchy. Takže velikost úplňku neovlivňuje pouze co nejmenší časový rozdíl mezi fází úplňku a přízemím. Například při tomto červnovém úplňku náš kosmický soused procházel přízemím ve vzdálenosti 356 991 km. Nejblíže za poslední desetiletí byl ovšem úplňkový Měsíc 12. prosince 2008 (na vzdálenost 356 567 km) a 11. března 2011 (o 10 km dále). Další skutečně blízký úplněk nastane až 14. listopadu 2016 (356 511 km). Ovšem v tomto století se bezprostředně největšího úplňku dočkáme až 6. prosince 2052. Toho roku nás od Měsíce bude dělit "jen" 356 421 km...

Velký Měsíc. Autor: David Hoffmann.
Velký Měsíc.
Autor: David Hoffmann.
Naskýtají se samozřejmě otázky: Dá se to vůbec poznat? Ovlivňuje to člověka na Zemi? Má to nějaké katastrofické účinky? Začneme pěkně od konce. Pochopitelně můžeme mluvit o slapových jevech, které Měsíc při svém pohybu kolem Země způsobuje. V kompozici se Sluncem jsou slapové jevy nejsilnější v období novu a úplňku. Samozřejmě čím je Měsíc blíž, tím silněji vzedmá hladinu moří a tím výraznější jsou přílivy a odlivy. Ukazuje se však, že rozdíly jsou to docela malé - řádově centimetry vodního sloupce. Vyloudila se však zpráva, že kompozice největšího úplňku a Země v přísluní na počátku roku 1912 slapovými jevy dovlekla ledovce do nižších zeměpisných šířek tam, kde se jeden z nich v dubnu toho roku stal osudným při nechvalně známé katastrofě záoceánského Titaniku. Bohužel posádka měla tehdy smůlu, že ledovec neviděla, protože jak na potvoru té noci byl Měsíc ve fázi tří dnů před novem. Nakolik ovlivňuje úplněk člověka na Zemi, víme z vlastních zkušeností - ovšem i z pověr - docela dobře. Za úplňku se o něco hůře spí, lépe chodí noční krajinou, některé živočišné druhy se jím řídí v důležitých životních etapách a podobně. Zbývá tedy otázka: Dá se vůbec poznat, že je úplněk největší?

I tímto se již mnozí zabývali. Úplněk v přízemí je bezesporu jedinečná záležitost. Astronomové mohou potvrdit, že pohled dalekohledem jim náhle odhalí menší detaily na tváři Sluncem nasvíceného Měsíce a rovněž lze - zejména tedy v zimě - pocítit více toho světla než obvykle za jiných úplňků. Ovšem už tady jsme na hraně subjektivity. Kdyby vám to nikdo neřekl - četli byste ty noviny v noci? Shasli byste dálková světla aut? Asi ne. Přesto byste při východu našeho souseda jásali, jak je ten Měsíc obrovský a že to jste teda určitě ještě neviděli. Problém je ve dvou věcech. Ne při každém úplňku je jasno a ne každý úplněk vidíte vycházet nebo zapadat. Když už se tak ale stane, je doslova svátkem uzřít jej v plné kráse nad pozemským horizontem. A právě tady se rodí ten zdroj úžasu nad obrovským Měsícem. Pohled na něj si totiž zákonitě spojíte s pohledem na vzdálený zemský obzor tvořený například špičkami stromů, paneláky a podobně. Čím jsou předměty dál, tím se oproti nim Měsíc jeví větší a váš mozek se snaží zákonitě porovnávat nesrovnatelné. Zatímco předměty na obzoru jsou vzdálené desítky kilometrů a vnímáte je ještě jakž takž prostorově, Měsíc je řádově desetisíckrát dál a je součástí "koberce" z nebeských objetků, které si naši předci připnuli na vzdálenou nebeskou klenbu. Jde tedy o pouhou iluzi, kterou vás váš mozek roztomile balamutí. Nevěříte? Až příště budete číhat na východ úplňku s novinami v ruce, nebrte si je na čtení, ale pro názorný pokus. Jakmile Měsíc vystoupí nad obzor, udělejte si z novin ruličku s průzorem o velikosti Měsíce. Ruličku zpevněte třeba gumičkou a počkejte pár hodin, než Měsíc vystoupá vysoko nad obzor. Pak se skrze ruličku podívejte na Měsíc znovu. Je vážně o dost menší?

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Měsíční deník Pavla Gabzdyla (největší úplněk 2011)
[2] Prohlídka Měsíce Pavla Gabzdyla - Velký a rozplizlý Měsíc
[3] Článek na Astro.cz o největším úplňku 2012
[4] Galerie na Spaceweather.com




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Největší úplněk


21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »