Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jak se měří vzdálenosti ve Sluneční soustavě?

Jak se měří vzdálenosti ve Sluneční soustavě?

Přechod Venuše 2012 přes vycházející Slunce
Autor: Martin Gembec

Naši předci se postupně prokousávali poznatky, že naše Země je kulatá, jaký má průměr či jak velký a vzdálený je Měsíc. Zákonitě se tedy dostali i k otázce, jaké jsou vzdálenosti mezi jednotlivými planetami. A my se dnes můžeme ptát, kde se vzala ta čísla v učebnicích, která bereme jako samozřejmost.

Zásadním krokem, který nám dal představu o vzdálenostech objektů ve Sluneční soustavě, byla formulace třetího Keplerova zákona. Ten udává vztah mezi oběžnými dobami vybraných dvou planeta hlavními poloosami jejich eliptických oběžných drah. Pokud známe oběžné doby jakýchkoli dvou planet, ihned známe i poměr hlavních poloos jejich orbit. Potíž je v tom, že známe skutečně jen poměr, nikoliv absolutní vzdálenosti v kilometrech. Výhodou znalosti 3. Keplerova zákona je však to, že nám stačí znát vzdálenost jedné jediné planety od Slunce absolutně a okamžitě můžeme dopočítat vzdálenosti všech ostatních planet, aniž bychom jejich vzdálenosti přímo měřili. Je pochopitelné, že planetou, jejíž absolutní vzdálenost od Slunce byla snaha změřit, byla Země.

Existuje řada metod, jak zjistit vzdálenost Země od Slunce a lidé se o to pokoušeli již dávno před tím, než vůbec byly známy Keplerovy zákony. Nicméně řada z nich ztroskotala na tom, že vyžadovaly extrémní přesnost měření velmi malých úhlů, jiné byly úspěšnější. Uvedeme si však pouze známý historický příběh jedné metody, kterou byla změřena vzdálenost Země-Slunce s velmi přesným výsledkem, jenž již téměř odpovídal dnes udávané hodnotě.

Událostí, které mělo být k tomu měření využito, byl přechod Venuše přes sluneční kotouč. To je jev, kdy se Venuše dostane přesně mezi Slunce a Zemi, a na Slunci tak po dobu několika hodin vidíme pohybující se černý kotouček. Ze stejných důvodů jako u zatmění Slunce, což není nic jiného než přechod Měsíce přes sluneční disk, k tomuto jevu nedochází při každém oběhu. Rovina oběhu Venuše je totiž o několik stupňů skloněna vůči rovině oběhu Země, takže i když se Venuše nachází v dolní konjunkci, na obloze se většinou promítá mimo sluneční kotouč. Každých 243 let lze však pozorovat dvě dvojice přechodů, kdy přechody v jedné dvojici dělí jen 8 let. Pak ale následují různě dlouhé mezery, vždy však delší než 100 let. Naposledy jsme mohli dvojici přechodů pozorovat v letech 2004 a 2012, na příští dvojici si musíme počkat až do let 2117 a 2125. Pokud jste to tedy nestihli teď, tak tento jev už pravděpodobně nespatříte.

Přechod Venuše přes Slunce Autor: Hvězdárna Plzeň
Přechod Venuše přes Slunce
Autor: Hvězdárna Plzeň

První přechod Venuše byl předpovězen přímo Keplerem na rok 1631, ale bohužel nebyl z Evropy viditelný, čili jej nikdo nezpozoroval. Druhý pokus byl učiněn, jak jste již asi odhadli, o 8 let později v Anglii, nicméně tento lidmi vůbec první spatřený přechod Venuše viděli jen dva astronomové a navíc pozorování velmi zkomplikovala oblačnost. Přesto se podařilo odhadnout vzdálenost na 96 milionů kilometrů, což i přes velkou nepřesnost stále byla hodnota již srovnatelná se skutečnou vzdáleností přibližně 150 milionů kilometrů.

Přelomové však byly další přechody v letech 1761 a 1769. Ty už astronomové nedočkavě vyhlíželi s odhodláním, že již konečně s velkou přesností určí absolutní vzdálenost Země od Slunce. Byla vypravena spousta expedic, kterými byl přechod pozorován z různých míst naší planety. A jak vlastně chtěli z přechodu Venuše tuto vzdálenost určit?

Klíčem byla, jak to u mnohých jiných astronomických měření vzdálenosti bývá, paralaxa. Paralaxa vyjadřuje rozdíl mezi zdánlivou polohou objektu vůči pozadí při pozorování z různých míst. Tohoto principu k určování vzdálenost využívají i naše dvě oči, z nichž každé se dívá na pozorovaný objekt z trochu jiného úhlu. Pokud se například na zdvižený prst své natažené ruky budete střídavě dívat jedním a druhým okem, snadno zpozorujete, že prst se v obou případech promítá na jiné místo proti předmětům v pozadí. To samé lze udělat, když budeme pozorovat přechod Venuše z různých míst na Zemi. Venuše při pohledu z různých míst přejde přes trochu jinou část slunečního disku. A pokud známe vzájemnou polohu pozorovacích stanovišť a z 3. Keplerova zákona skutečnost, že poloměr oběžné dráhy Venuše představuje asi 72 % poloměru oběžné dráhy Země, můžeme z tohoto rozdílu spočítat vzdálenost Země-Slunce.

Měření paralaxy při přechodu Venuše přes Slunce Autor: Wikimedia Commons
Měření paralaxy při přechodu Venuše přes Slunce
Autor: Wikimedia Commons

Po řadě výpočtů se v roce 1771 astronomům podařilo s již poměrně malou odchylkou stanovit naší vzdálenost od Slunce, potažmo vzdálenosti všech planet ve Sluneční soustavě. A nejen vzdálenost, ale i jejich skutečnou velikost, která se již dala ze známé vzdálenosti a úhlového průměru snadno odvodit. Při další dvojici přechodů v letech 1874 a 1882 byla vzdálenost ještě dále upřesněna. Dnes však například můžeme vzdálenost Venuše od Země změřit přímo radarem, a z toho s nevídanou přesností odvodit i vzdálenost Země od Slunce. Přechod Venuše už tedy nemá takový význam, ale je zajímavé si uvědomit, že dříve na něm byly do značné míry závislé naše znalosti o tělesech Sluneční soustavy a že astronomové na něj museli čekat i dlouhá desetiletí.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Jak se měří vzdálenosti ve vesmíru? (část 1: Sluneční soustava)
[2] Horrocks, Crabtree and the 1639 transit of Venus
[3] Astronomy Basics: How Do they Know That (Part 1)
[4] Transit of Venus and the Distance to the Sun

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň



O autorovi

Štítky: Přechod Venuše, Měření vzdálenosti


21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »