Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vzpomínka na Václava Knolla aneb Jak je ta technologie úžasná (díl první)

Vzpomínka na Václava Knolla aneb Jak je ta technologie úžasná (díl první)

Václav Knoll při pozorování zatmění Slunce na Kunětické hoře v roce 2003
Václav Knoll při pozorování zatmění Slunce na Kunětické hoře v roce 2003
Ve čtvrtek 10. února je tomu přesně rok, co zesnul vynikající pardubický popularizátor astronomie Václav Knoll. Když jsme se na pardubické hvězdárně před rokem rozmýšleli, co bychom o něm vlastně řekli, co tak nějak nejvíc popisovalo jeho povahové rysy i jeho vliv na nás - jeho odchovance, mnozí přicházeli s kusými dialogy z veselých chvil. Pro mě je ale asi tou nejosobitější vzpomínkou na něj zážitek spojený s pozorováním jedinečné polární záře v noci z 20. na 21. listopadu 2003. Krátce po svém zážitku jsem tehdy napsal povídku s názvem Jak je ta technologie úžasná. Jak jsem tedy spatřil poprvé polární záři? A jaký vlastně byl Václav Knoll?

Už před dávnými dobami, kdy na našich polích byl možná les, si lidští předci představovali, tehdy poměrně primitivně, jak by měl jejich chudší, či lovecký život vypadat. Vypravovali se z oblastí do oblastí, mnozí umírali, nebo o život bojovali v jejich životních podmínkách. Žili v jeskyních, udržovali oheň. A mnozí se o něco co do činnosti podělili mezi jednotlivci. To kvůli větší efektivitě při snaze o přežití. Když se nad tím vším tak zamyslím, dnes je všechno vlastně naopak. Příroda se člověka bojí, on už ví kam směřuje a většinou dennodenně nebojuje o svůj holý život Má i kde bydlet. Jedno mu ale zůstane. Každý z nás si v životě naprogramuje několik svých primárních cílů. A já jich mám několik. Ovšem jeden se mi splnil. Tak znenadání.

Běžný čtvrteční den, básnivě vyjasněná obloha a zítra máme psát ve škole písemnou slohovou práci. Klasická ironie jako v době měsíčního zatmění letošního května. Vlastně mě netěší pranic. Na hvězdárně pobudu jen pro kroužek, pomohu s demontáží dalekohledu v kopuli a pak poběžím domů podívat se, jakými že oplývám spisovatelskými schopnostmi. Zda vůbec obstojím. Navíc se na hvězdárně objeví krásná dívka s modrýma očima, která je dva měsíce zadaná jistým vysokým elegánem, jenž se k ní ale posledně, na přednášce Milana Halouska o kosmických katastrofách, moc neměl. Přesto ji několik měsíců tajně miluji. A konečně unavený Vašek Knoll. Je potěšen jakoukoliv dobrovolností ostatních. Opět pak to pomyšlení na školu, zkoušení; prolínajíce hlubokými vzpomínkami. Ruce v kapsách, ruksak na zádech. A smutný listopad.

Kopule hvězdárny na střeše DDM Delta v Pardubicích. Autor: Petr Komárek
Kopule hvězdárny na střeše DDM Delta v Pardubicích.
Autor: Petr Komárek
Na hvězdárně mě laskavě máváním přivítali hned dva. Ti dva, kteří jsou zde s činností spjati nejvíce. Renata šla ochotně uvařit čaj a Vašek upozorňoval na několik mých nectností na mém novém dalekohledu. Vlastně jsme se zase na něčem příjemně shodli. Pak odbočil téma otázkou: "Už máš kytku?" Samozřejmě myslel na modrookou dívku. Řekl, abych ji obohatil radostí právě tímhle. Proč jsem tak neučinil už dřív, tomu nerozumím. Udělal bych to, ale nevím, jak by se tvářila; ba především jak bych se tvářil já. Potom nás vyrušil dupot po schodech a vida - moji první žáčci. Tedy lidé starší než já. Přidupala i modrooká kráska. Pozdravila a sedla si na své oblíbené místo. Bylo mi tak na nic. Hromy a blesky by to nespravily. Všechno ve mně vřelo, bublalo, chřechtilo. Kvůli ní, pro divná modlení mých smyslů. Byla 18. hodina a bez upozornění mi Vašek vzal prvních pár minut na začátku kroužku. Zachoval jsem klid. Ani se nepokoušel dívku spatřit. Její pohled. Bývaly doby, kdy mi kroužek nabízel prostor pro libost a šarm pro ostatní. Tak se obávám, že tohle ten čas rozhodně nepředstavoval. Namísto radosti jsem rozjel jakýsi suchý výklad o principu jednotlivých typů dalekohledu. Nekoktal jsem. Pokoušel jsem se mluvit spisovně, mistrovsky kreslit na tabuli. Ale přesně mě uvítala myšlenka, jak by mi bylo na místě posluchačů. Hrůza! A hlavně nuda! Dokonce mě přerušil i můj vlastní mobilní telefon! Bez ohledu na autora jsem malým čudlíkem na hraně stroje usmrtil další zvuky. A vykládal dál.

Vaškův dupot po kupolových schodech mi jen rozbušil srdce. Určitě kroužek přeruší, chce pomoc. Už otevírá dveře. Už se na mě kouká. V ruce drží mobilní telefon a žene ven. Že by nechtěl pomoci? Ne, je to vážnější.

"Na severozápadě je prej polární záře," prohlesl a běžel s Renatou i dalšími na terasu. Mě polapil šok. Na mžik, několik setin okamžiku zůstávám stát na místě a uvědomuji si smysl té věty. Venku bez mraku. Zvonící mobil. Všechno mi je jasné. Zapínám ten krám a na malinké obrazovce je nápis "Přijaté zprávy 1". Jak je ta technologie úžasná, napadá mě. Vzrušen mačkám rozechvěným palcem čudlík pod příkazem "číst". Píše Pavel Klásek! Ten, kterého znám jen díky e-mailu, ale osobně vůbec. Jak je ta technologie úžasná! Slíbil mi, že v případě aurory mně bude zvonit a ještě pošle zprávu. Vrchol skýtá její obsah: "Na severu je velika polarni zare. Pavel." JE TO JASNÉ! Všem dávám automaticky volno a vybíhám po Vaškových krocích na terasu. Tam je ale nebe vzhledem zcela neměnné…

Smutně všichni pročesáváme okem severní obzor. Každý se snažíme o naděje těch druhých. Severní obzor je jen samé světlo z města. Samý prach a špína, co tu člověk robí. Ještě se to horší Vaškovým prohlášením, že nikam za aglomeraci nemůžeme utéct, protože on je tu jako pracovník zapsán do 21. hodiny. Vedení Delty ho nepustí a on musí dodělat ten dalekohled. A sám to nezvládne. Volám Petru Komárkovi až do Rumburku, kde teď studuje, a rozesílám zprávu všem dalším známým. Jak je ta technologie skvělá. Vaškovi zvoní telefon. Zával informací jde za všech stran. Já obdržuji od dalších různé zprávy. A znovu zvoní něčí telefon. Všichni se snaží, hledí stále marně k severu. Ale že cosi zeleného tam skutečně je, popřít nikdo nechce. Vašek mluví s Martinem Lehkým. Nervozita a rozeštvání v tomhle hloupém systému silně graduje. Běžím zpět do učebny a třískám pěstí do tabule. Tolik září už jsem prošvihl, tak proč musím přijít i o tuhle. Kvůli takové banalitě? Pro mě je přání vidět záři skoro všechno. Moc to pro mě znamená. Něco tak kouzelného…

Vzniká možnost, že si Vaškovo auto půjčí novopečený řidič Petr Musil a Vašek s dalšími třemi lidmi bude bojovně podléhat systému, který ho nutí v přesvětlené aglomeraci zůstat. Do háje - to je rozhodování. Ale ti tři i on to berou hrdě a statečně. Kromě Vaška z nich totiž nikdo záři neviděl.

Sbíháme po schodech dolů k autu. Nikdy nebyly tak krátké. Expedici brzdí jen krásná modrooká dračice s její novou kamarádkou Lenkou Kopřivovou. Před budovou proti nám nic netuše pochoduje Pavel Fabuš.

"Ahoj, chlape! Otoč směr - jedem na Kuňku! Je polární záře!" křičím. On, byť člověkem znalým, jev také vždy zaspal. Takže ten se nerozhodoval ani v mžiku. Všechny nás kompresivně táhne jen jedno pouto. A dvě dívky již dobíhají. Tak jedem, ne?! Vaškovo auto dvakrát zarachotí a...to je konec?! To ne! Vrummm! No proto, už jsem se lekl - Vaškova žlutá Škodovka 105, ta přeci jede vždycky!

Vyrážíme skrze centrum města, přes most nad Labem a v prvých fázích tlumeného osvětlení zdá se, že něco tuším. Nevím, jak má vlastně aurora vypadat, já její chování znal doposud jen na snímcích ze světa. Jenom vím, že Velký vůz "projíždí" zrovna nad horizontem a není v příliš temné obloze. Jak se mihají a občas mizí za jízdy světla, je zřejmé, co je to zač. Právě dostávám odpověď na mou SMS zprávu od Honzy Skalického. Píše: "Ja su v Brne a vidim *****…" (s těmi hvězdičkami si to raději domyslete sami)

Pokračování v příštím díle...

Všechny díly článku:

Doporučené odkazy:
[1] Fotogalerie záře na Astro.cz
[2] Fotogalerie na Ukazy.astro.cz
[3] Fotogalerie na Spaceweather.cz
[4] Fotografie M. Druckmüllera spolu s vyprávěním
[5] Fotografie P. Pazoura
[6] O Václavu Knollovi na Astro.cz




Seriál

  1. Vzpomínka na Václava Knolla aneb Jak je ta technologie úžasná (díl první)
  2. Vzpomínka na Václava Knolla aneb Jak je ta technologie úžasná (díl druhý)
  3. Vzpomínka na Václava Knolla aneb Jak je ta technologie úžasná (díl třetí - dokončení)


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »