Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?

Konec světa 2012 (2. díl): Srazíme se s planetou Nibiru?

Srážka planety Nibiru se Zemí podle umělce
Srážka planety Nibiru se Zemí podle umělce
Už desítky let se mluví o záhadné "Planetě X", která podle mýtu obíhá kolem Slunce po dráze kolmé na dráhu zemskou (tedy na rovinu ekliptiky). Jednou za přibližně tři tisíce let se k Zemi přiblíží tak nebezpečně, že slapovými silami naruší zemský povrch. Říká se dokonce, že naposledy díky jejímu přiblížení k Zemi slapové síly rozevřely Rudé moře a napomohly tak Mojžíšovi při vyvádění Židů z Egypta. V novodobé mytologii se setkáváme s planetou Nibiru (název spojovaný s Mardukem v babylonské astrologii), která se má právě v roce 2012 srazit se Zemí a vše živé bezpodmínečně zahubit. Její existence se však bere až zbytečně vážně.

Jeden z nejrozšířenějších, ale zároveň nejnesmyslnějších "důkazů" o její existenci nyní koluje po internetu díky světoznámé videoúschovně youtube.com. Na tomto videu jakýsi muž zabírá monitor svého počítače, na němž ukazuje polohu údajné planety v roce 2007. Důkaz, že jde o planetu, podává s tím argumentem, že se její poloha oproti hvězdám mění. Dále si pak zaznamenává souřadnice objektu na snímku (RA: 5h 53min 27s, DE: -6° 10’ 56’’) a otevírá dnes obecně oblíbený program Google Earth. V něm vchází do módu noční oblohy, do příslušné vyhledávací kolonky zadává již zmíněné souřadnice, potvrzuje a ... zjišťuje, že zadané souřadnice leží v místech, kde chybí část oblohy. Je to mimochodem v jihovýchodním cípu známého souhvězdí Orion. Dále stvrzuje, že Google tuto část mapy (nejspíš záměrně) skryl, a to nejspíše na příkaz vlády.

Pokud se nebudeme zabývat silně konspirační povahou tohoto videa, pojďme se nyní více seznámit s tím, proč toto video rozhodně nebrat vážně a zbytečně nepanikařit. Základním problémem je samozřejmě nedostatečné "dotažení" celé zprávy do konce. Pokud si Google Earth skutečně pustíte, najdete tam více takových míst, která nejsou vyplněná hvězdnými mapami (například v souhvězdí Kentaura). Pracovníci Google na projektu stále pracují a možná právě teď chybějící mapy doplňují. Problém tkví rovněž v samotném úvodním obrázku, ke kterému není uvedena ani orientace, ani měřítko, spektrální obor, v němž byl snímek pořízen, ba dokonce ani datum a čas kdy k jeho pořízení mělo dojít. Rovněž komentář pronášený autorem videa ho usvědčuje pokud ne z účelové manipulace, tak přinejmenším z naprosté neznalosti. Autor říká, že snímek byl pořízen pomocí South Pole Telescope, který byl postaven pro monitorování planety X neboli Nibiru. South Pole Telescope opravdu na jižním pólu stojí, ale jeho úkolem je mapování anizotropie reliktního záření. Dokonce se ani nejedná o dalekohled v běžném slova smyslu, nepořizuje totiž snímky ve viditelné oblasti spektra, ale v mikrovlnném oboru.

Myšlenka, že pracovníci Google na příkaz vlády něco tají, je dost naivní. Obloha zobrazovaná v nočním módu Google Earth především nezobrazuje nějaký neustále aktualizovaný stav. Je to množství obrázků poslepované z několika prohlídek oblohy, např. STScI Digitized Sky Survey. Právě tato prohlídka, z níž je v Google Earth použita většina dat, ale ukončila svoji činnost v devadestátých letech dvacátého století. South Pole Telescope ovšem začal pracovat až v roce 2007. Další ironií je to, že data z prohlídek použitých v Google Earth jsou volně k dispozici na internetu, chceme-li si zobrazit jak vypadá určitá část oblohy, bez Google Earth se úplně obejdeme.

Pokračujme dále ve výčtu chyb ve videu, zamyšlením nad souřadnicemi u snímku uvedenými. Deklinace -6° znamená, že při pozorování z jižního pólu by se daný objekt nacházel šest stupňů nad obzorem. V malé výšce nad obzorem nepozorují žádné dalekohledy na světě. Při průchodu zemskou atmosférou je světlo objektů na obloze zeslabeno rozptylem, a zároveň různě rozmazáno chvěním atmosféry. Čím níže je těleso nad obzorem, tím větším množstvím vzduchu musí jeho světlo projít, než se dostane až na zemský povrch, a tím je také tento efekt silnější. Pro výšku 6 stupňů je množství vzduchu, kterým bude muset světlo projít téměř 9x větší, než při pozorování v nadhlavníku. Proč by tedy někdo plýtval časem postaveným na jižním pólu kvůli pozorování kousku oblohy, který může být pohodlně vyfocen ze kteréhokoliv jiného místa na Zemi?

Teoretická dráha Nibiru
Teoretická dráha Nibiru
U souřadnic ještě zůstaňme. Má-li být správné tvrzení uvedené v úvodu článku, že dráha Nibiru je kolmá k ekliptice, má oběžnou dobu asi 3000 let a přibližuje se k dráze zemské, pak by mohla její dráha vypadat například jako na tomto obrázku.

Těleso pohybující se po takové dráze proletí oblastí znázorněnou na obrázku asi za 1 rok. Autor videa tvrdí, že v roce 2007 mělo deklinaci -6°. Objekty s malou deklinací, pozorované ze Země, jsou ale ty, které již jsou v poměrně malé vzdálenosti od ekliptiky. Jestliže tedy měla být Nibiru poblíž ekliptiky v roce 2007, kde je teď? Ještě stále poblíž ekliptiky, tedy i poblíž Země? Nebo již okolo Země prolétla a "konec světa" se konal dříve, jen jsme si toho nevšimli?

Připusťmě tedy, že se autor videa někde "spletl", Nibiru je stále ještě vysoko nad ekliptikou a nezadržitelně se blíží k Zemi. Objekty vysoko nad ekliptikou jsou zároveň dobře pozorovatelné ze severních zeměpisných šířek. Do "apokalypsy" zbývá rok a půl, těleso může být tedy vzdálené od Země maximálně několik astronomických jednotek. Jedná-li se ale o těleso velikosti Země, v této vzdálenosti by ho zaznamenali nejen veškeré prohlídky skenující oblohu např. kvůli hledání blízkozemních planetek. V této vzdálenosti jej uvidíme na obloze již pouhýma očima. A to nejen u nás a v USA, ale také v Rusku, v Číně, Íránu, ...

V této vzdálenosti, ale i o mnoho let dříve, by těleso hmotnosti Země také způsobovalo změny v drahách ostatních planet a meziplanetárních sond, což by rovněž neuniklo pozornosti.

Samozřejmě lze namítat, že i astronomové jsou podpláceni vládami velmocí (což by při současných vládních škrtech v České republice přišlo vhod…) a existenci životavyhlazujícího tělesa spolehlivě mlží. Ale zkušený konspirátor najde taříkajíc i na čerstvém bílém sněhu nějakou tu špínu.

Autory tohoto článku jsou Petr Scheirich a Petr Horálek.




O autorovi



21. vesmírný týden 2024

21. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 5. do 26. 5. 2024. Měsíc ve fázi kolem úplňku silně září na noční obloze a vlastně tím začíná období světlejších nocí, protože se blíží slunovrat. Planety večer vidět nejsou a na ranní obloze je pouze velmi nízko Saturn a snaží se vylézt i Mars. V koronografu SOHO budou v konjunkci Jupiter a Venuše. Aktivita Slunce je pořád docela velká, i když ve světle uplynulého týdne výrazně nižší. Pozorovatelé deep-sky objektů a komet jistě znají online web CzSkY.cz, který doznal dalšího vylepšení. New Shepard je zpět ve službě. Starliner na svůj let s posádkou stále čeká. Falcon 9 zaznamenal již 21. znovupoužití prvního stupně.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

V zajetí barev

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek „V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa   Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených  dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 + NGC 4656

Galaxie Veľryba a Hokejka NGC 4631 (tiež známa ako Galaxia Veľryba alebo Caldwell 32) je špirálovitá galaxia s priečkou v súhvezdí Poľovné psy vzdialená od Zeme asi 30 miliónov svetelných rokov. Mierne zdeformovaný klinovitý tvar tejto galaxie jej dáva vzhľad sleďa alebo veľryby, preto má takú prezývku. Pretože táto blízka galaxia je videná zboku zo Zeme, profesionálni astronómovia pozorujú túto galaxiu, aby lepšie pochopili plyn a hviezdy nachádzajúce sa mimo roviny galaxie. NGC 4631 obsahuje centrálné vzplanutie hviezd, čo je oblasť intenzívnej tvorby hviezd. Silná tvorba hviezd je zrejmá z emisie ionizovaného vodíka a medzihviezdneho prachu zohrievaného hviezdami vytvorenými pri výbuchu hviezd. Najhmotnejšie hviezdy, ktoré vznikajú v oblastiach tvorby hviezd, spaľujú plynný vodík fúziou iba na krátky čas, po ktorom explodujú ako supernovy. V strede NGC 4631 explodovalo toľko supernov, že vyfukujú plyn z roviny galaxie. Tento supervietor je možné vidieť v röntgenových lúčoch a pri emisii spektrálnych čiar. Plyn z tohto supervetra vytvoril obrovskú difúznu korónu horúceho plynu emitujúceho röntgenové žiarenie okolo celej galaxie. NGC 4631 má blízku sprievodnú trpasličiu eliptickú galaxiu NGC 4627. NGC 4627 a NGC 4631 boli spolu uvedené v Atlase zvláštnych galaxií ako príklad „dvojitej galaxie“ alebo páru galaxií. NGC 4631 a NGC 4627 sú súčasťou skupiny NGC 4631, skupiny galaxií, ktorá zahŕňa aj interagujúce galaxie NGC 4656 a NGC 4657. Presná identifikácia skupín je však problematická, pretože táto galaxia a ďalšie ležia v časti oblohy, ktorá je pomerne preplnená. Odhady počtu galaxií v tejto skupine sa pohybujú od 5 do 27 a všetky štúdie identifikujú veľmi odlišné členské galaxie pre túto skupinu. NGC 4656/57 je veľmi zdeformovaná špirálovitá galaxia s priečkou nachádzajúca sa v lokálnom vesmíre vzdialenom 30 miliónov svetelných rokov od Zeme v súhvezdí Poľovné psy. Táto galaxia sa niekedy nazýva galaxia Hokejky alebo Galaxia Páčidlo. Predpokladá sa, že jeho neobvyklý tvar je spôsobený interakciou medzi NGC 4656, NGC 4631 a NGC 4627. Galaxia je členom skupiny NGC 4631. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, myFP2Pro focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Siril, Adobe photoshop 164x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 62x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 210 flats, master darks, master darkflats 27.4. až 16.5.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »